Singapur – město nebo divočina

Když jsem v roce 2017 navštívil Singapur poprvé, věděl jsem, že to není naposled. Tento městský stát v jihovýchodní Asii nabízí z pohledu milovníka přírody opravdu mnoho. V celém Singapuru se nacházejí rozlehlé parky, kde můžete potkat mnoho druhů ptactva. Ano stále se nacházíte ve městě, ale věřte, Singapur dělá pro udržení zelených ploch, mangrových porostů a zachování rovnováhy ve městě opravdu hodně. I přesto, že je to již 6 let co jsem Singapur navštívil, v žádné z lokalit jsem nezaznamenal, že by nějak ubývala zeleň na úkor výstavby nových domů a mrakodrapů. Tentokrát jsem si pro návštěvu zvolil konec prosince a začátek ledna. Důvod byl prostý, v tomto období zde lze vidět i migrující druhy ptáků. Celá cesta začíná na letišti v Praze, kde se s mou drahou polovičkou potkáváme s kamarádem Davidem a jeho manželkou. Let přes Istanbul utíká rychle, přeci jen v takové skupině je vždy o čem vykládat. Přílet do Singapuru, krátká prohlídka nádherného letiště a transfer místním metrem do hotelu probíhá hladce. Večer jen vyzkoušíme místní kulinářské speciality a pak už připravujeme techniku na další ráno.

První lokalita na fotografování je Pasir Ris park. Malý, ale o to unikátnější místo nedaleko letiště. Pokud zastavíte v Singapuru jen na přestup a máte několik hodin čas, určitě se zde vyplatí zajet podívat. Park je zajímavý hlavně tím, že se na jeho ploše rozprostírá také mangrový les. Tam lze vyfotit několik druhů hadů, žab a jiných obojživelníků. Jsou zde i oblíbená místa ledňáčků např. hned u vchodu ze nalézá „Kingfischer Pond“. V době naší návštěvy se zde nacházel také výreček sundský. Velmi malá sova, která byla aktivní pouze brzy ráno a nebo v podvečer. Většinou se skrývala v hustých palmách, takže fotografování bylo opravdu náročné co se podmínek týká.

Pasir Ris Park jsme navštívili během našeho pobytu několikrát a vždy bylo něco dalšího k vidění a fotografování. Jednou to byli papoušci, podruhé zase nejpočetnější ledňáček v Singapuru – ledňáček proměnlivý. Milým překvapením pak byli místní milovníci přírody, kteří nám ochotně ukázali například hady poblíž stezky, které bychom sami jen těžko hledali.

Další slibnou lokalitou je Botanická zahrada, která je velmi oblíbené místo. Zahrada stojí za návštěvu i pokud zrovna nechcete fotografovat tropické ptactvo. Pro mne byla letošní návštěva tohoto místa zklamáním. Při poslední návštěvě, jsme zde vyfotili mnohem více. Nyní jsme viděli hlavně strdimily, vydry ale i vlhy. Čekali jsme hlavně zoborožce, které jsem za celou dobu neviděl ani jednou. Ale za to nový druh strdimila se povedl na jedničku. Jedinou nevýhodou botanické zahrady je její oblíbenost, takže fotografování nám ztěžovali ostatní návštěvníci, kteří jsou vykuleni z každého ptáka nebo vydry, která se snaží přeběhnout přes cestu. Každý fotograf se musí obrnit trpělivostí. Přeci jen s teleobjektivy budíme pozornost a jakmile někde mířím a čekám na vhodnou kompozici, hned je někdo u mě a ptá se co tam vidím a fotím. Botanickou zahradu jsme navštívili celkem dvakrát, ale zoborožci a ledňáčci jakoby se nám na tomto místě vyhýbali. Při druhé návštěvě nebyla ani aktivita strdimilů vysoká, možná proto, že na jejich oblíbeném místě probíhaly údržbářské práce. Ale i tak jsem byl nakonec rád za fotku nejhezčího strdimila karmínovoprsého. Další samostatnou kategorií bylo fotografování vyder, které se v Singapuru docela rozšířily a je jich tam několik menších skupin. Jedna taková je i v botanické zahradě. Fotografování bylo ale dost složité, protože vždy, když vyběhly z vody, vzbudily velkou pozornost všech návštěvníků kolem, kteří okamžitě naběhli se svými smartphony a začali vše dokumentovat. Vydry pak různě kličkovaly a snažily se skupinky turistů obejít. Takže z celého snažení mám pár mazanic a fotky s tak špatnou kompozicí, že to ani nestojí za ukázku. Osobně nemám rád, když na fotku nemám dost klidu a neustále někdo zvířata ruší a plaší. Ale i s tímto je potřeba se v Singapuru počítat.

Park Bukit Timah bylo jedno z cílových míst. Tento rozsáhlý park nabízí opravdu hodně zajímavých míst, ale je potřeba se připravit na dost nachozených kilometrů. Park je protkán stezkami a můžete tu chodit klidně celý den a i tak ho celý neprojdete. Uvnitř samotného parku je krásné jezero Singapore Quarry, kde jsme se zaměřili na fotografování lovících ledňáčků a také orlů. Místní fotografové je mají výborně vycvičené a dokážou je velmi efektivně nalákat a jen si užívat jejich akce. Jen si představte, že do vody hodíte kousek toustového chleba, na který nalákáte množství rybek. Pak jen stačí ostřit na plovoucí „tousťák“ a čekat až se ledňáček spustí z větve dolů. Vzniká sice dost odpadu, ale nakonec se nějaké fotky zadaří.

Orel se většinou dívá opodál a sleduje co se děje. Místní fotografové sice tvrdí, že občas také zaloví a nebo alespoň prolétne poblíž, ale mě se to vidět nepoštěstí. Nakonec si udělám nějaké fotky z větší dálky. V tomto parku se dá vydržet opravdu dlouho, protože kromě hlavních cílů zde můžete vidět strdimily, šplhavce a velké množství pěvců. Během každého dne zjišťujeme od místních nejen cenné rady, ale také místa, kde se dá vidět něco zajímavého. Jedna taková lokalita je trochu vzdálená od našeho hotelu a zároveň i od nejbližší stanice metra. Jako dopravu tedy volíme TAXI a od hotelu ještě za tmy odjíždíme směr malé jezírko někde na okraji průmyslové zóny. Samozřejmě se tam nachází několik dalších fotografů a tlumenými světly na stativu mají nasvícenou větev na které sedí krásná sova Ketupa rybí. Strávíme zde několik desítek minut fotografováním a pozorováním. V momentě, kdy sova přeletí do koruny vysokého stromu a začne pršet, lokalitu opouštíme. Sice jsem již ketupu fotil na Srí Lance, ale jsem rád, že byla opět příležitost ji vidět a fotit.

Nelze vyjmenovat a popsat všechny lokality, které jsme v Singapuru během jednoho týdne navštívili a to nám jich ještě pořádné množství chybělo. Ale jedno místo mi ještě utkvělo v paměti a to původní les v okolí Hindhede Quarry. Zde jsme při minulé návštěvě fotili poletuchy malajské nebo-li létající lemury. Tento zvláštní savec je hlavně noční tvor a přes den nečinně odpočívají na kmenech stromů. Tentokrát jsme je našli sami (teda s pomocí mé manželky). Stejně to bylo i u krásného ptáka, který se pohybuje hlavně v hlubokých lesích a to Dronga vlajkového. Z tohoto druhu jsem měl upřímnou radost.