Boa Vista – Vánoce v teple

…a když Bůh dokončil Stvoření světa a pohlížel na své dílo, spráskl ruce nad tou nádherou a drobečky z jeho rukou spadly do moře a vytvořily nádherné místo – Kapverdské ostrovy.“

I takhle zní jeden z popisů Kapverdských ostrovů, které jsem společně se svou rodinou navštívil na Vánoce. Původně to mělo být 14-dní odpočinku a nicnedělání, ale postupně jsem zjišťoval co tohle souostroví v Macronesii nabízí i z pohledu fauny a flóry. Plánování začalo pár týdnů předem a po nějaké době se ukázalo, že cestování mezi ostrovy nebude vůbec jednoduché. Takže začalo rozhodování na kterém ostrově strávíme celý pobyt. Nakonec padla karta na ostrov Boa Vista. Malý placatý ostrůvek, na kterém najdete jen pár hotelových resortů a desítky kilometrů pláží s bílým pískem. Na celém ostrově je plno příležitostí k fotografování ptáků. Ať už se jedná o endemitní druhy a nebo ptactvo na zimní zastávce, byl jsem překvapen, co vše jsem viděl. O tom ale až později.

Asi nejvíc možností mám v samotném hotelovém resortu. Rozlehlé zahrady lákají volavky, kolihy a plno pěvců. Oproti zbytku ostrova jsou hotelové zahrady zelenou oázou s množstvím vody a potravy. Později zjišťuji, že některé druhy se nedají ani nikde jinde vyfotit a další velkou výhodou je malá plachost ptáků. Všude se pohybují hoteloví hosté a tak není výjimkou vidět skupinu Francouzů jak hrají oblíbený pétanque a kolem nich běhá skupinka běhulíků plavých a nebo koliha malá. Větší překvapení pro hráče je, když mě vidí jak se přikrčený blížím k nim a mířím na vše co běhá. Vždy je ale potřeba ptáky trochu nasměrovat mimo hřiště, které je pravidelně udržováno a travička je spíše vhodná pro hráče golfu než pro wildlife fotografii. Takže beru foťák a prostě jdu chodníkem a jen sleduji kam ptáci poodejdou. Běhulíci se většinou vzdálí na kamenitý pás, který dělí hřiště s pláží a to je přesně to místo, kde je potřebuji. Zalehám a cvakám první fotky. Dokonce se mi stane, že běhulíci přiběhnou na vzdálenost na kterou nemůžu zaostřit. Už podle jména je jasné, že tenhle pták chvíli nepostojí. Takže následující půlhodinka znamená, že neustále vstávám a zalehám tak, abych měl lepší kompozici a v pozadí nebyly vidět například budovy hotelu. Paradoxně pozadí byl v tomto případě největší problém. Koliha ta je trochu opatrnější a většinou se postaví jen na hranu a pozoruje mě. Přesto se mi daří vyfotit první fotku tohoto druhu v mém portfoliu. Později se s jednou kolihou setkávám i v dunách pouště, kde bych bahňáka vůbec nečekal. Celou dobu jsem myslel, že častější bude koliha velká, ale tu jsem za celý pobyt neviděl ani jednou.

Speciální kategorii bych mohl napsat o vrabcích. Na ostrově se nejhojněji vyskytuje vrabec pokřovní a také endemický druh vrabec ostrovní. Většinou je fotím v areálu, kde poskakují v keřích a hledají potravu. Jako naši vrabci nepohrdnou ani zbytky od snídaně a tak jsou i na terasách a nebo v jídelně.

     A nyní to, co mě na Kapverdách zajímalo asi nejvíce, kolonie Terejů žlutonohých. Druh, který se zde vyskytuje celoročně. Jenomže kde je hnízdní skála ptal jsem se sám sebe. Na google mapách jsem mapoval, kde se nachází nějaké útesy. No a pak jsem se dočetl, že hnízdní skála je skalnatý výběžek v moři, který je ale dál od pevniny. Doufal jsem, že se k němu nějak dostanu. Pronajímám si tedy auto i s řidičem a jedu na obhlídnu ostrova. Hnízdní skála je na jihu blízko pláže Curral Velho. Je silný vítr a na obloze žlutý oblak, který sem dovál ze Sahary. Viditelnost tedy slabá a vzdálenost terejů velká. Prakticky není šance se k nim dostat. Na místě trochu zklamání, ale aspoň jsem je viděl a vím, že tu jsou. Další den se věnuji relaxu na pláži a občas sleduji jespáky mořské, kteří srandovně pobíhají mezi vlnami oceánu. Jenže v tu chvíli zahlédnu dva tereje těsně nad hladinou, jak kamsi letí. Beru svého syna a vyrážíme na procházku po pláži. Asi po dvou kilometrech narážíme na malou zátoku, kde pár domorodců loví ryby. Chvíli pozoruji a vidím, že zátoka s malými útesy, které sotva vyčnívají nad hladinu, je přírodní bariéra, kde nejsou téměř žádné vlny. Netrvá dlouho a je tu první terej, který se střemhlav vrhá do vody. Druhý den ráno vyrážím na místo i s foťákem. Monopod zapichuju do vody, objektiv mám asi 20cm nad vodou. Do půl hodiny jsou zde první terejové. Snažím se o letovku…

Pak přiletí další a sleduji neskutečné divadlo. Terejové hážou šipky do vody a chytají jednu rybu za druhou. Někdy tak blízko, že je sotva dostanu do záběru. Kontroluji jen, abych neutopil techniku a užívám si jejich blízkost.

Na místo se vracím ještě asi 3x a trávím tam hodiny čekáním ve vodě na vysněné záběry. Někdy se podaří, někdy ne. Ale zážitek je to vždy intenzivní. Občas ani nejdu s foťákem. Prostě se s rodinkou usídlíme u zátoky a užíváme si koupání a občasnou návštěvu terejů. Jedno odpoledne mě osloví Německý turista a radí mi, že ještě asi dva kilometry po pláži se nachází velké solné jezero, kde se dá pozorovat prakticky cokoliv. No to si nemůžu nechat ujít. Hned tam vyrážím. Místo vypadá opravdu jako ráj. Louže se stovkami bahňáků, kde se dá krásně zalehnout a zamaskovat a pak už jen čekat. Dělám si fotku, abych se večer podíval, co vše se tam dá najít. Poznávám jespáky malé, jespáky mořské, jespáky křivozobé.

Druhý den ráno vyrážím po pláži těsně před rozedněním zpět k solnému jezeru. Můj plán je, že se zamaskuji sniper šálou někde na okraji. Když přicházím, zjišťuji přítomnost tří kolpíků bílých. Toho jsem naposledy viděl u nás asi před čtyřmi lety. Kolpíci odpočívají na jedné noze a zobák mají schovaný v křídle. Obcházím jezero ze strany tak, aby mě nebylo vidět a dostal jsem se k nim co nejblíže. Kolem hlavy omotávám maskovací šálu a přikrčuji se. K mému překvapení kolpíci reagují opravdu klidně. Dělám první fotky s nasazeným telekonvertorem a jdu blíže. Vždy jen zvednou hlavu a kontrolují co se děje, já se zastavím a čekám. Jakmile se uklidní, pokračuji dále. Když jsou na dostřel zaujímám polohu v kleče do bahna a fotím.

Článek o ostrově Boa Vista by mohl pokračovat klidně dále. Množství fotek, které jsem si dovezl, převýšilo i fotoexpedice, kde věnuji fotografování mnohem více času. Většinou plánuji dovolenou vždy na nové místo, ale v případě malého ostrova na Kapverdách, uvažuji o opakované návštěvě. Když o tom tak přemýšlím a přečtu si znovu první větu na začátku článku, nezbývá mi nic jiného než dvakrát podtrhnout.