Svišti a kozorožci v Alpách
Konečně jsem se odhodlal napsat článek o návštěvě Rakouských Alp, kde jsem strávil pár dní letos v červnu. Že si nafotím sviště ve volné přírodě jsem snil už dlouho. Původně jsem chtěl navštívit Vysoké Tatry, které jsou přeci jen blíže. Pak se ale naskytla možnost přidat se k Ondrovi Prosickému a dalším podobně nadšeným fotografům a vyjet trochu dále. V pátek jedu vlakem do Prahy, kde se setkávám s Ondrou. Pokračujeme směr Plzeň, kde doplňujeme naši sestavu a už upalujeme směr Rakousko. Cesta ubíhá rychle a k horské silnici Grossglockner Hoch-Alpen Strasse dorážíme brzy ráno. Závora je ještě zavřená a tak volíme krátký spánek v autě… když se probudím a jdu ven trochu protáhnout nohy, už svítá a po chvíli se otevírá krásné panorama zasněžených vrcholků Rakouských Alp. Foťák je zaházen v plném kufru a tak dělám dokumentační foto na mobil.
Jakmile se otevírá závora, platíme malý poplatek a pokračujeme klikatou cestou až k vyhlídce Kaiser Franz Josefs Höhe. Nutno uznat že nejvyšší vrchol Rakouských Alp Grossglockner (3798 m n. m.) budí opravdu respekt. Náš zájem je trochu jinde a s plnou polní jdeme na místo, kde se nachází kolonie svišťů horských. Hned nad parkovištěm zahlídneme skupinku kozorožců a tak trochu přidávám do kroku. Vyhlídky jsou ještě prázdné a Kozorožci se pohybují blízko chodníku. Stačí najít jen správný úhel a fotit. Dostat do záběru celé zvíře i s jeho chloubou na hlavě, je s mým objektivem trochu oříšek a tak volím spíše portrét…
Poté už se přesouváme ke svišťům. Je ještě brzy a tyhle potvůrky vychrapují a ven se jim moc nechce. Povídáme o všem možném a po chvíli už zahlídneme jednoho jak proběhne ve svahu za námi. Stačí první paprsky slunce a už se to kolem nás hemží. Asi nejhezčí jsou mladí, kteří spolu poskakují, perou se a nahánějí. Zachytit nějakou akci je přeci jen složitější a musíme se trochu hýbat… Zůstáváme až po pozdního odpoledne, obloha se zatahuje a když už není žádné světlo, balíme věci a odjíždíme na ubytování. Rezervace klapla na jedničku a naše pokoje jsou připraveny. U večeře probíráme vše co jsme viděli a plánujeme další den ráno. Budík zvoní ještě za tmy a my vyrážíme směr vyhlídka. Na parkovišti jsme kolem 5:00 a chytáme krásný východ slunce, který nasvítí nejvyšší vrchol do nádherných barev. Zasněžené vrcholky přímo vybízejí k použití širokoúhlého objektivu. Zkouším fotky z trochu jiné perspektivy. K tomu využívám malou skalku, po které se svišti prohánějí. Celý den je krásné počasí a tyrkysová obloha. Když se na místě objeví další fotografové světlo už je celkem ostré a nemá to dál cenu.
Bohužel fotky při západu slunce se nedaří, protože počasí se rychle mění a vyhání nás přívalový liják. Rozhodujeme se, zda počkat a nebo jet na ubytování. Nakonec odjíždíme. Leje celou noc. Ráno ještě za tmy mžourám z okna a vidím hvězdy. Vstáváme a jedeme si užít poslední chvíle focení. Cestu zpět nám komplikuje cyklistický závod, kvůli kterému je zastavena doprava na klikaté silnici. Nevadí, nespěcháme… netrvá dlouho a už jedeme zpět směr ČR.
